Vor 70 Jahren, am 8. und 9. Mai 1945, war der Hitlerfaschismus geschlagen.
Mit ihm geschlagen war der deutsche Kriegstreiber, das deutsche Kapital, die
deutschen Banken, der deutsche Militarismus. „Die Völker wurden seiner Herr“,
schrieb der deutsche Stückeschreiber Bertolt Brecht. Die Völker – nicht die
Herren!
Sie haben teuer bezahlt. Sie haben eine Generation Menschen verloren. Und wir?
Wir dürfen nicht noch einmal zu spät kommen.
Mit uns ein drittes Mal – Nein!
Ohne den Sozialismus, ohne die Diktatur der Arbeiter in der Sowjetunion wäre der
deutsche Faschismus nicht geschlagen worden. Als deswegen nach 1945 Völker
beschlossen, nicht andere Herren haben zu wollen sondern keine, als die polnischen
Arbeiter sich an den Aufbau Volkspolens machten, als die Arbeiter der
Tschechoslowakei statt eines neuen Staats des Kapitals aus den Organen des
Widerstands gegen den deutschen Faschismus die Volksdemokratie errichteten, als
die Arbeiter im Osten Deutschlands beschlossen: besser zwei Deutschland als die
Wiederrichtung des Großdeutschland des Militarismus, des Völkermords und des
Krieges – da haben sie zugleich das ihre getan, einem neuen Weltkrieg der
Großmächte zuvorzukommen. Sie haben das getan, was einzig den Frieden sichern kann:
Die Macht denen, die allen Reichtum schaffen! Die Macht den Arbeitern und ihren
Verbündeten im Volk! Macht im Interesse der Mehrheit, gegen die Minderheit der
Ausbeuter und Kriegstreiber!
Der Kampf gegen den Krieg braucht den Kampf um die Arbeitermacht
Die Lehre ist: Willst du den Frieden, mußt du die Kriegstreiber besiegen. Sollen
die Kriegstreiber besiegt werden, müssen die Arbeiter für das Volk die Herrschaft
über Wirtschaft und Gesellschaft übernehmen.
Unse20. -22. Maire Völker haben doch bitter erfahren: Ist die Arbeitermacht geschlagen,
verraten oder preisgegeben, ist der ständige Krieg unausweichlich zurück im Leben
der Völker, droht erneut der Weltkrieg der Herren. Welchen der Kriege der letzten
Jahrzehnte hätte es denn gegeben, stünde da noch die Volksmacht der Sowjetunion,
Chinas, Polens, der CSSR, Ungarns ...?
Den Arbeitern und den Völkern in den einst sozialistischen Ländern wurde die
Herrschaft wieder entrissen - von denen, deren Programm Krieg und Zerstörung
heißt: Das deutsche Großkapital und sein Staat annektierten den besseren Teil der
Nation, die Deutsche Demokratische Republik. Der Volksreichtum auf einem Drittel
der Erde fiel in die Hände von Plünderern und Marodeuren, die ihn für ein Butterbrot
an die großen Monopole, allen voran die deutschen, verschachern. Die die vom Volk
gestohlene Macht benutzen, die Kombinate und Produktionsgenossenschaften zu plündern.
Bis ihnen nur noch die Unterwerfung unter die eine oder andere imperialistische
Macht im Krieg um die Aufteilung der Welt ihr Überleben als Ausbeuter und
Schmarotzer sichert.
Um wie viel schlechter ist unser aller Leben geworden dadurch? In den Ländern,
deren Herren am Speisetisch sitzen, und auch in denen, die auf der Speisekarte
stehen, wie der ehemalige polnische Ministerpräsident Tusk den Kontinent sortierte.
Wieviel unsicherer ist unsere Existenz von morgen? Wie viel schlechter das Essen?
Wie viel weniger der Lohn? Die Geißel der Tagelöhnerei und der Leiharbeit, eingeführt
von den deutschen Monopolisten beim Griff nach Polen und die Tschechische Republik
ist längst zurück als Kriegsmittel und Kriegsvorbereitung gegen die Arbeiter in den
Fabriken der BRD und der annektierten DDR. Unter ihnen Hunderttausende polnischer
Arbeiter. Insgesamt 2,2 Millionen von ihnen können nur in der unwürdigsten Ausbeutung
in anderen Ländern ihre Familien auch nur notdürftig ernähren.
Das Elend in unseren Ländern und der Krieg, sie haben eine gemeinsame Wurzel: Das
Ende einer Gesellschaft, die auf der Ausbeutung durch die wenigen beruht, und deren
Herren ihr Ende nur noch durch den Krieg hinausschieben können.
Der Weltkrieg steht in der Tür. Wer kann sie überhören – die Stimmen der Kriegsminister,
Präsidenten und Kanzler, der Rohstoff- und Landräuber, der Monopole, Großbanken,
Schieber, Plünderer und Spekulanten? Wie zweimal im vorigen Jahrhundert ist die Welt
des Imperialismus, des Kapitals wieder ein Pulverfaß. Auch und gerade auf unserem
Kontinent, der die Weltkriege des 20. Jahrhunderts mit 80 Millionen Toten bezahlt
hat.
Die Gegner des deutschen Kriegs haben festzustellen, daß ihre Herren wieder in der
Aggressive sind. Polen, die Tschechische Republik, Ungarn haben sie als Beute,
schicken ihre Polizei und ihr Militär in diese Länder. Und können sich ihrer auf
einmal gar nicht mehr so sicher sein. Erbitterter Kampf zwischen Amerika und
Deutschland um Polen - und polnische Ausbeuter, die das Volk wieder einmal vor
eine unheilvolle Wahl stellen: Endgültige Unterwerfung unter die, die schon einen
Großteil des Landes besitzen und kommandieren? Oder Unterwerfung unter die, die
denen genau das alles streitig machen wollen? Soll Polen wieder das Kind sein, an
dem alle zerren, bis es in der Mitte durchgerissen ist? Als die polnische Bourgeoisie
sich zuletzt mit den deutschen Imperialisten gemein machte, wurde aus dem Land eine
Wüste, starb jeder fünfte Pole.
Noch wagen sie den großen Krieg nicht. Auch sie erinnern sich: Nach jedem ihrer Weltkriege
stand ein weiteres Sechstel der Erde unter der roten Fahne der Arbeiter, Bauern und
Werktätigen.
Noch sichern die Arbeiter, die Werktätigen, noch sichern die Völker den Frieden
nicht. Die Lehre, die die Arbeiter und die Völker einst zogen, müssen wir uns umso
dringender ins Gedächtnis rufen. Nur wenn wir den Kampf um die Herrschaft wieder
führen, können wir dem Krieg den Garaus machen!
Wir, in unseren Ländern kämpfend gegen Ausbeutung, Unterdrückung und Krieg, haben
also beschlossen, es nicht bei papierenen Resolutionen und Erklärungen der
internationalen Solidarität zu belassen. Wir haben begonnen, uns über die Grenzen
hinweg zusammenzuschließen, damit wir diesmal dem Völkermord zuvorkommen.
Nicht um des historischen Gedenkens, sondern der Lehren aus dem 8. und 9. Mai 1945
willen führen wir, Antikriegskämpfer aus Polen, der Tschechischen Republik, der BRD
und der annektierten DDR unter der Losung „Klassenkampf statt Weltkrieg“ einen
Antikriegszug von Berlin bis Warschau durch.
Schließt euch an. Demonstriert mit uns. Fahrt mit uns zum 70. Jahrestag der
Befreiung vom Hitlerfaschismus – von Berlin nach Warschau!
|
Przed 70 laty, 8 i 9 maja 1945 roku, skapitulował faszyzm hitlerowski. Wraz z nim pokonana została siła napędowa niemieckiego imperializmu - niemiecki kapitał, banki, militaryzm. „Ludy go starły“, napisał o upadku faszyzmu niemiecki dramaturg Bertold Brecht. Ludy – nie władcy!
Te ludy zapłaciły za to wysoką cenę. Straciły całe pokolenie.
A my? Nie wolno nam po raz kolejny przybyć zbyt późno.
Nie dla trzeciej wojny imperialistycznej!
Bez socjalizmu, bez dyktatury proletariatu w Związku Radzieckim, niemiecki faszyzm nigdy nie zostałby pokonany. Gdy po 1945 roku ludy postanowiły, iż zamiast mieć innych władców, nie chcą żadnych, gdy polscy robotnicy podjęli trud budowy Polski Ludowej, gdy robotnicy w Czechosłowacji w miejsce nowego państwa kapitału, z ruchu oporu przeciwko niemieckiemu faszyzmowi utworzyli demokrację ludową, gdy robotnicy we wschodniej części Niemiec postanowili, że lepiej by istniały dwa państwa niemieckie niż miało by nastąpić ponowne utworzenie wielkich Niemiec militaryzmu, ludobójstwa i wojny – jednocześnie uczyniły to, co mogły, aby zapobiec nowej światowej wojnie wielkich mocarstw. Uczyniły to, co było jedyną możliwością zapewnienia pokoju: dały władzę tym, którzy tworzą wszelkie bogactwo - robotnikom i ich sprzymierzonym wśród ludu! Władzę w interesie większości, przeciwko mniejszości wyzyskiwaczy i podżegaczy wojennych!
Walka przeciwko wojnie wymaga walki o władzę proletariatu
Z tego doświadczenia płynie nauka: jeśli chcesz pokoju, musisz zwyciężyć podżegaczy wojennych. Aby podżegacze wojenni zostali pokonani, świat pracy musi przejąć władanie nad gospodarką i społeczeństwem na rzecz ludu.
Nasze narody mają za sobą to bolesne doświadczenie: gdy władza robotnicza zostaje pokonana, zdradzona lub zdławiona, gdy wojna wkracza w nieunikniony sposób w życie ludów, to pojawia się ponowne zagrożenie wojną światową wywołaną przez burżuazyjno – imperialistyczne elity rządzące. Które z wojen ostatnich dziesięcioleci miałyby miejsce wtedy, gdyby istniała jeszcze władza ludowa Związku Radzieckiego, Chin, Polski, Czechosłowacji, Węgier...?
Robotników i lud niegdyś socjalistycznych krajów ponownie pozbawili władzy ci, których program oznacza wojnę i zniszczenie. Niemiecki wielki kapitał i jego państwo zaanektowały lepszą część narodu - Niemiecką Republikę Demokratyczną. Bogactwa ludności jednej trzeciej powierzchni ziemi wpadły w ręce grabieżców i maruderów, którzy za bułkę z masłem przehandlowali je na rzecz wielkich monopoli, w pierwszym rzędzie niemieckich, które wykorzystują skradzioną ludowi władzę do plądrowania przedsiębiorstw i spółdzielni produkcyjnych. Przeżycie wyzyskiwaczom i pasożytom zapewnia tylko prowadzenie imperialistycznych wojen o podział świata.
O ile gorsze stało się przez to życie nas wszystkich? W krajach, których władcy siedzą przy stole zastawionym jadłem, jak również w tych, które znalazły się w jadłospisie, jako potencjalne cele aneksji, agresji i presji ekonomicznej, zgodnie z podziałem kontynentu dokonanym przez byłego polskiego premiera Tuska.
O ile bardziej niepewna jest nasza przyszła egzystencja? O ile gorsze wyżywienie? O ile niższa płaca? Plaga śmieciowych umów o pracę i leasingu pracowniczego, wprowadzona przez niemieckich monopolistów sięgająca po Polskę i Republikę Czeską, objawiła się już dawno w postaci działań stanowiących przygotowanie do wojny przeciwko robotnikom w fabrykach RFN i zaanektowanej NRD. Wielkie rzesze pracujących, w tym setki tysięcy polskich pracowników, ponoszą ogromne trudy, aby utrzymać przy życiu i zapewnić podstawowe, najskromniejsze warunki swoim rodzinom. Około 2,2 miliona z nich zdecydowało się na opuszczenie nieprzyjaznego rodzinnego kraju, aby gdzie indziej stać się obiektem wyzysku.
Nędza w naszych krajach oraz wojna mają wspólne korzenie: społeczeństwo oparte na wyzysku, którego władcy mogą opóźnić swój zbliżający się kres tylko poprzez wojnę.
Wojna światowa zagraża nam coraz wyraźniej. Coraz częściej słychać głosy ministrów wojny, prezydentów i kanclerzy, zaborców surowców i terenów, monopoli, wielkich banków, grabieżców i spekulantów. Jak można ich nie słyszeć? W ubiegłym stuleciu świat imperializmu i kapitału dwukrotnie stał się beczką prochu, także na naszym kontynencie, który wojny światowe XX wieku okupił 80 milionami ofiar.
Przeciwnicy imperialistycznej wojny i militaryzmu niemieckiego są zmuszeni stwierdzić, że ich władcy wchodzą ponownie w fazę agresji. Polska, Republika Czeska, Węgry stały się ich wasalami. Wysyłają oni do tych krajów swoją policję i wojsko. Nagle przestają być pewni kontroli nad nimi. Trwa zaciekła walka pomiędzy Ameryką i Niemcami o Polskę. Polscy wyzyskiwacze po raz kolejny stawiają naród przed zgubną alternatywą: ostateczne podporządkowanie się tym, którzy posiadają już większą część kraju i nią zarządzają albo podporządkowanie się tym, którzy wszystko to chcą zakwestionować. Czy Polska ponownie ma stać się dzieckiem, które wszyscy sobie wyszarpują? Aż w końcu zostanie rozerwane? Gdy ostatnio polska burżuazja zadała się z niemieckim imperializmem, doprowadziło to do wojny, w wyniku której kraj zamienił się w pustynię i zginął co piąty Polak.
Jeszcze nie mają odwagi na wielką wojnę. Również przypominają sobie: po każdej z ich wojen światowych kolejna jedna szósta część ziemi jednoczyła się pod czerwonym sztandarem robotników, chłopów i ludu pracującego.
Robotnicy i lud pracujący obecnie jeszcze nie są w stanie zagwarantować pokoju. Tym pilniej musimy sobie przypomnieć naukę, którą niegdyś wynieśli robotnicy, wyniosły społeczeństwa. Dopiero wtedy, gdy ponownie podejmiemy walkę o władzę sprawowaną przez lud pracujący, będziemy w stanie unicestwić wojnę!
Podejmując w naszych krajach walkę przeciwko wyzyskowi, uciskowi i wojnie, postanowiliśmy nie pozostawać jedynie przy papierowych rezolucjach i deklaracjach solidarności międzynarodowej. Rozpoczęliśmy jednoczenie się ponad granicami, aby tym razem zapobiec ludobójstwu.
Nie tylko dla historycznego hołdu, lecz nauk płynących z wydarzeń 8 i 9 maja 1945 roku, my - bojownicy o pokój z Polski, Republiki Czeskiej, Republiki Federalnej Niemiec i zaanektowanej Niemieckiej Republiki Demokratycznej przeprowadzimy od Berlina do Warszawy antywojenny pochód pod hasłem „Walka klas zamiast wojny światowej“.
Przyłączcie się. Demonstrujcie razem z nami. W 70 rocznicę wyzwolenia spod faszyzmu hitlerowskiego jedźcie z nami z Berlina do Warszawy! |
Před 70 lety, dne 8. a 9. května 1945 byl poražen hitlerovský fašismus. S ním byl poražen německý válečný štváč, německý kapitál, německé banky, německý militarismus. „Národy se staly svými pány“, napsal německý dramatik Bertolt Brecht. – Národy – ne páni!
Draze za to zaplatily. Ztratily jednu celou generaci. A my? Nesmíme znovu přijít příliš pozdě.
S námi po třetí – Ne!
Bez socialismu, bez diktatury dělníků v Sovětském svazu by nebyl německý fašismus nikdy poražen. Když se proto po roce 1945 národy rozhodly, že nechtějí mít další vládce, nýbrž už žádné, když se dělníci v Polsku pustili do budování lidového Polska, když dělníci v Československu místo nového státu kapitálu vybudovali z organizací odboje proti německému fašismu lidovou demokracii, když se dělníci ve východním Německu rozhodli: raději mít dvě Německa než obnovit velkoněmecký militarismus, genocidu a válku – rozhodli se zároveň předejít nové světové válce velmocí. Udělali to, co jedině může zabezpečit mír: dát moc do rukou těch, kteří bohatství vytvářejí! Moc dělníkům a jejich spojencům z lidu. Moc v zájmu většiny, proti menšině vykořisťovatelů a válečných štváčů!
Boj proti válce se neobejde bez boje o moc dělníků
Platí ponaučení: Chceš-li mír, musíš porazit válečné štváče. Mají-li být váleční štváči poraženi, musí moc nad hospodářstvím a společností převzít za lid dělníci.
Naše národy přece trpce zakusili: když je moc dělníků poražena, zrazena nebo vydána napospas, nevyhnutelně se vrací do života národů trvalá válka, opět hrozí nebezpečí světové války pánů. Která z válek posledních desetiletí by vůbec byla rozpoutána, kdyby ještě existovala lidová moc Sovětského svazu, Číny, Polska, ČSSR, Maďarska …?
Dělníkům a lidu v bývalých socialistických zemích byla opět vláda z jejich rukou vyrvána – těmi, jejichž program je válka a ničení: německý velkokapitál a jeho stát anektovali lepší část národa, Německou demokratickou republiku. Bohatství lidu v jedné třetině světa se dostalo do rukou lupičů a záškodníků, kteří ho za pakatel začachrovali velkomonopolům, především německým. Těm, kteří využívají moc ukradenou lidu na rabování podniků a družstev. To bude trvat do té doby, dokud my, kteří jsme podřízeni té nebo jiné imperialistické mocnosti ve válce o rozdělení světa, budeme těmto vykořisťovatelům a parazitům zajišťovat život.
O co horší se tím stal život nás všech? V zemích, jejichž vládci sedí u jídelního stolu i v těch, které jsou na jídelníčku, jak roztřídil kontinent bývalý polský premiér Tusk. O co nejistější je naše zítřejší existence? O co horší jídlo? O co nižší mzda? Bič nádenictví a agenturního zaměstnávaní, zavedené německými monopolisty při uchopení Polska a České republiky, se již dávno vrátil jako válečný prostředek a příprava na válku proti dělníkům v továrnách SRN a anektované NDR. Mezi nimi statisíce polských dělníků. Celkově 2,2 milionu z nich může jenom za nejnedůstojnějšího vykořisťování v jiných zemích velmi skromně uživit své rodiny.
Bída v našich zemích a válka mají jeden společný kořen: společnost založenou na vykořisťování. Konec takové společnosti můžou naši vládci odsunout pouze válkou.
Válka stojí ve dveřích. Kdo je neslyší – hlasy ministrů války, prezidentů a předsedů vlád, zlodějů surovin a zemí, monopolů, velkobank, šmelinářů, plenitelů a spekulantů? Již dvakrát v minulém století se stal ze světa imperialismu a kapitálu sud střelného prachu. A to právě i na našem kontinentu, jenž zaplatil světové války 20. století 80 milióny mrtvých.
Odpůrci německé války musí konstatovat, že jejich vládci jsou opět ve stavu agrese. Polsko, Českou republiku, Maďarsko mají jako svou kořist, posílají tam svou policii a své vojsko. A nejsou si najednou vůbec tak jistí. Vyostřuje se boj mezi Amerikou a Německem o Polsko – a polští vykořisťovatelé opět dávají lidu neblaze na vybranou: podřídit se s konečnou platností těm, kterým již patří velká část země a kteří rozkazují? Nebo těm, kteří jim právě toto všechno upírají? Má se stát Polsko opět dítětem, kterým každý cloumá, dokud se v půlce nepřetrhne? Když se polská buržoasie naposledy spojila s německým imperialismem, stala se ze země pustina, každý pátý Polák tehdy zahynul.
Ještě se neodváží k velké válce. Také oni si pamatují: Po každé jejich válce se další šestina světa ocitla pod rudým praporem dělníků, rolníků a pracujících.
Stále ještě dělníci, pracující, ještě národy nezabezpečují mír. Ponaučení, které si jednou dělníci a národy z toho vzali, si musíme naléhavě připomínat. Jen když obnovíme boj o moc, můžeme skoncovat s válkou!
My, kteří v našich zemích bojujeme proti vykořisťování, útlaku a válce, jsme se rozhodli, že papírové rezoluce a prohlášení o mezinárodní solidaritě nestačí. Chceme se spojit přes hranice, abychom tentokrát genocidě zabránili.
Ne kvůli historické vzpomínce, nýbrž kvůli ponaučení z 8. a 9. května 1945 vedeme my, protiváleční bojovníci z Polska, České republiky, SRN a anektované NDR pod heslem „Třídní boj místo světové války“ protiválečný průvod z Berlína do Varšavy.
Připojte se. Demonstrujte s námi. Jeďte s námi z Berlína do Varšavy u příležitosti 70. výročí osvobození od hitlerovského fašismu! |
Home (2015)
